Jednou z prvních, byla maminka měsíční holčičky Pavlína. Dlouho nemohla přijít do jiného stavu, až v jejích 40-ti letech otěhotněla. Měla milujícího partnera, slušnou práci v cizině, společné bydlení. Bohužel se její partner připletl do nelegální činnosti a byl odsouzen na 7 měsíců. Pavlína pro rizikové těhotenství skončila v zaměstnání a nastal řetězec problémů. Finančně neutáhla bydlení, musela se přestěhovat a neměla nárok na všechny příspěvky z Úřadu práce. Narodila se jí krásná a zdravá holčička. Bohužel dcerku nemohla kojit a byla odkázána na umělou stravu. To byla další velká finanční zátěž. V té době zavítala na doporučení k nám. Pavlíně jsme pomáhali s oblečením, plenkami, mlékem a dalšími potřebami, také s potravinami, na které mamince nezbývaly finance. Díky laskavému dárci, jsme mohli přispět i stravenkami. Pavlína nás pravidelně informovala o své situaci. Po finanční stránce byla situace opravdu náročná, proto na naše doporučení podala žádost o finanční pomoc několika organizacím. Byla podpořena zaplacením nájmu na dva měsíce. Do Centra nikdy nepřišla s prázdnou, přinášela oblečení po dcerce, hračky, vaničku, postýlku…a odnášela si vždy jen to, co aktuálně potřebovala. Po čtyřech měsících přišla s dobrou zprávou, jejího partnera propustí za dva měsíce. Stalo se, a Pavlína svého partnera přivedla k nám. Oba nám děkovali za pomoc a podporu, partner si záhy našel zaměstnání. Přesto byla situace rodiny stále nepříznivá. I nadále jsme ji podporovali potravinami a dalšími nezbytnými potřebami. Po měsíci a první výplatě se situace ustálila a nyní Pavlína sama pravidelně materiálně přispívá do centra a přivedla další dvě maminky, které se potřebují nadechnout. Šťastný konec nového začátku maminky Pavlíny

Maminka Monika měla pohodové, krásné dětství. Její rodiče mají mezi sebou láskyplný vztah, plný úcty. Jako jedináčkovi jí snad scházeli jen sourozenci. Byla součástí prima party ze střední školy, podnikali společně výlety za poznáváním. Postupně se v partě navazovaly vztahy, tak si s Alešem zbyli. Aleš studoval vysokou školu a Monika nastoupila do zaměstnání. Za podpory rodičů si společně zařídili byt koupili auto a plánovali společného potomka. Narodila se jim zdravá holčička a z Aleše se stal vzorný a milující otec. Pracoval v prestižním zaměstnání. Vše se zdálo idylické a zalité sluncem. Monika se starala o dcerku, o domácnost a snažila se být oporou i svému muži. Bohužel vztah dostal trhliny a Monika zjistila, že Aleš se schází s jinou ženou. Zkoušeli ještě rodinu udržet, ale Aleš odešel k jiné. Monika zůstala ve velkém bytě, který nebyla schopna finančně utáhnout. Partner jí finančně nepodporoval, na dcerku posílal peníze nepravidelně, původní slib, jak bude dcerku navštěvovat vzal za své. Jednou za dva měsíce zavolal, za tři měsíce se stavěl na hodinovou návštěvu, až jeho odhodlání vyhořelo zcela. U Moniky se objevily zdravotní potíže, vyžadující dlouhotrvající léčbu. Vrátila se i s dcerkou ke svým rodičům, kteří pomáhali s veškerou péčí. Po roce se zdravotní stav ustálil, s verdiktem, že již nebude mít další děti. Seznámila se s novým partnerem a po čase se přestěhovala do jeho domu na vesnici. Na Aleše zbyla jen měsíční vzpomínka ve výši 800Kč. Monika se zapojila do života kolem chovu zvířat a péče o zahradu a záhony. Partner byl ráznější povahy, občas zvýšil hlas. Postupem času častěji a častěji křičel na dcerku. Začal zakazovat Monice kam má chodit, přestal ji brát na společné nákupy a zamykal ji v domě. Z psychického nátlaku přišlo také fyzické napadání. Pro Moniku nastaly noční můry. Bála se někomu svěřit, věřila světlým chvilkám, kdy se partner omlouval a sliboval, že vše bude jinak. Po dlouhých měsících to byli opět její rodiče, kdo jí pomohl a odvezli i s dcerkou k sobě. Což se partnerovi nelíbilo a jeho návštěvy řešila nejednou policie. Pak Monika zjistila, že je v pátém měsíci těhotenství. Na rozhodování nebyla možnost. Období těhotenství bylo plné neklidu, strachu a obav. Chlapeček se narodil předčasně, ale zdravý. Monika nás oslovila o pomoc těsně před porodem, pomohli jsme zajistit veškeré potřeby, včetně kočárku a postýlky. Monika docházela také k psychologovi a využila právnickou pomoc. Partner vyžaduje styk se svým synem a momentálně čeká Moniku soudní řízení. Celá životní zkušenost se na ní podepsala, smutek v očích a rozpačitý úsměv vyvažuje jen velká sourozenecká láska starší dcerky k bratříčkovi.

Maminka Ivana žila 5 let v harmonickém vztahu, ve společném bytě a s malou dcerkou. Po skončení rodičovské dovolené nastoupila do zaměstnání. Partner byl finančně zajištěný a rodina žila poměrně spokojeným životem, podnikali společné výlety, létali do cizích zemí, byli obklopeni přáteli. Po pár měsících si Ivana přivodila pracovní úraz s trvalými následky. V pracovní neschopnosti byla osm měsíců. Život rodiny se změnil, zranění způsobilo Ivanino omezení pohybu i ve všech běžných činnostech, byla odkázána na pomoc svého okolí. Ze začátku se manžel snažil, pomáhal s péčí o dcerku, o domácnost. Postupně se domů vracel později, byl nepříjemný a hádky byly součástí každého jeho návratu. Ivana nechápala co se děje, snažila se komunikovat, prosila svého partnera, aby měl ještě trpělivost, že to společně zvládnou. Dostala virózu s horečkami, doma zůstavala sama a tak jí nabídli pomoc její rodiče, ač sami žijí v malém bytě, odvezli jí k sobě domů i s její dcerkou. Když se po dvou týdnech vrátila domů, nemohla se dostat do společného bytu a partner nezvedal telefon, přestože spolu komunikovali po celou dobu. Čekala na partnera u sousedky, přišel pozdě v noci. Byl arogantní a Ivanu nepustil do bytu,vyměnil zámek a řekl jí, že je konec, že s ní nechce být, ať táhne kam chce a práskl dveřmi. Ivana plakala, chtěla nějaké vysvětlení. Nedočkala se. Partner jí odmítl dát veškeré věci, které měla, také věci její dcerky. Útočiště jí poskytli opět rodiče. Všichni věřili, že se celá záležitost nějak srovná. Nesrovnala, dozvěděla se, že její partner se stýká s jinou ženou, nadělal si velké dluhy a s Ivanou přestal úplně komunikovat. V té době přišla Ivana k nám. Zoufalá a uplakaná, zhroutil se jí celý svět, svěřila se, že je těhotná, že neví co má dělat, protože po druhém dítěti toužili oba. Ani zpráva o těhotenství neměla pozitivní ohlas u jejího partnera, napsal jí, ať jde na potrat, že dítě nechce. Ivana zůstala bez prostředků, bez svých věcí a veškerých potřeb, bez oblečení a všech věcí její dcerky. Pomohli jsme zajistit ubytování na ubytovně, oslovili další organizace o finanční pomoc a poskytli holkám vše potřebné. “ Provázeli“ jsme Ivanu po celé období, až k porodu a společně se radovali z narození krásné a zdravé holčičky. Tím to bohužel nekončí, Ivanu čeká rozvod, soudní řízení o určení výživného a ačkoliv partner platí sporadicky výživné na starší dceru, domáhá se po půl roce, svých otcovských práv, také na druhou dceru. Nikdo nevíme, jak se bude tento příběh vyvíjet, je protkaný smutkem, stresem, slzami a závojem nepochopení co se přesně vlastně stalo….

Maminka Veronika….příběh jako z červené knihovny. Velká láska, svatba, stěhování, 1.dítě,… 2.dítě., slušné zaměstnání, byt na hypotéku. Partner jako milující manžel a milující otec, který si se vším věděl rady. Veroniku nosil na rukou, společně si užívali rodinné štěstí, zalité sluncem. Jen několik málo let, jim bylo dopřáno…. Tragická nehoda změnila život Veronice a jejím dětem. Svého muže viděla umírat. Závoj smutku v jejích očích a bolavý úsměv jí provází do dnes. Trvalo jí několik měsíců, než sebrala odvahu a požádala o pomoc. Ne pro sebe, ale pro děti. Dostala se do velkých finančních potíží, musela splácet hypotéku, další půjčky, nebyla schopna chodit do zaměstnání, nemohla spát. Děti nedokázaly pochopit, co se děje. Dědické řízení trvalo rok. Nebýt podpory blízkých přátel, nemohli by ani zůstat v bytě. Veronika využila právnickou a psychologickou pomoc. Mohli společně odjet na rekreační pobyt, na chvilku dát zapomenout svému smutku a starostem. Pomalu se dětem vrací úsměv a radost, Veronika chodí do práce, platí hypotéku…jen smutný úsměv jí zůstal.